sobota 11. srpna 2012

Řekni ne veřejné službě (Drábkovým nuceným pracem)!

Již v minulých článcích jsme informovali o reformách, o jejich protiústavním charakteru, včetně konfliktních situací, které vytvářejí. Jedna z dalších reforem (v rámci Asociální reformy), která je rovněž v rozporu s ústavou ale i ostatními zákony, je tzv. "Veřejná služba".


O co vlastně jde?
Veřejná služba je obdoba novodobých nucených prací. Je přednostně vnucována příjemcům podpory v nezaměstnanosti a nezaměstnaným evidovaným na Úřadu práce déle než rok. Její rozsah může být až 20 hodin týdně. Drábek drze tvrdil, že toto opatření se bude vztahovat pouze na dlouhodobě nezaměstnané. Byla to lež. Zákon dovoluje Veřejnou službu nabídnout prakticky každému, kdo je evidován na úřadu práce déle, než dva měsíce. Oběti nucených prací jsou obvykle mladí nezaměstnaní (bez praxe) a lidé ve věkovém pásmu okolo 40 a více let. Velké procento z nich je zcela bez příjmů.

Pro Veřejnou službu platí některá ustanovení zákoníku práce (hlavně co se týče povinností zaměstnance), avšak o úrazech nebo o odměně - mlčí. Proto se dá říci, že Veřejná služba je obdobou prací nucených, neboť pokud dotyčný odmítne, je vyřazen z Úřadu práce a přichází o podporu v nezaměstnanosti, popřípadě o příspěvky (pokud nějaké pobírá) a po dobu šesti měsíců si musí sám hradit zdravotní pojištění. Ačkoliv Veřejná služba "funguje", neznamená, že je legální. Je v rozporu s Ústavou ČR. Je s podivem, že média neinformují o institutu Veřejné služby a jejím rozporu s Ústavou ČR. Proč neinformují o porušování lidských práv u nás v ČR stejně intenzivně jako o situaci v Sýrii? I to je důkazem komu média vlastně slouží.

Veřejná služba jako typický příklad protiústavních reforem - Proč se vyhnout?
Režim uvádí v život reformy, které jsou v rozporu s jeho zákony. Příklady z Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR a některá ustanovení, které jsou v ostrém rozporu s institutem nucených prací.

Článek 28 - "Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon."  - Podle článku 28 ústavy náleží za každou vykonanou práci spravedlivá odměna a to minimálně v rozsahu minimální mzdy dané zákonem. Té se v rámci veřejné služby nedočkáte. Systém "podpory v nezaměstnanosti" rozhodně nemůže vynucovat práci, neboť podpora je podmíněna odváděním sociálního pojištění v době zaměstnaneckého poměru. Úpravou zákona nejméně po dobu tří let - v důsledku toho jsou spousty lidem upírány jejich úspory. Nucená práce v tomto případě má stejnou logiku jako hnát nemocného do práce bez mzdy za to, že je na nemocenské. Drábek je demagog, když tvrdí, že ten, kdo si platil sociálního pojištění si jej ještě musí zadarmo-nuceně odpracovat. Podporu v nezaměstnanosti rozhodně nelze brát jako mzdu, neboť tato podpora je vyměřována dle výše předchozích mezd. Navíc tato "mzda" je u každého jednotlivce velice individuální a u nízkopříjmových by těžko splňovala zákonné minimum. Na veřejnou službu jsou však posílani i lidé, jenž jsou zcela bez příjmů a pracují defakto za "zdravotní pojištění".

Článek 30 - "Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek."
- Podmiňovat pomoc v hmotné nouzi nucenou prací a bez odměny je rovněž v rozporu s článkem 30, neboť i podstoupením nucených prací vznikají určité náklady na její vykonání. Již tak nízká finanční pomoc v hmotné nouzi tak ztrácí zcela svůj význam. Příspěvky jako životní a existenční minimum už nějakou dobu přestaly splňovat svou funkci, protože neodpovídají dnešním možnostem a cenám a vůbec tak nesplňují ochrannou funkci před chudobou a v podstatě popírají Listinu základních práv a svobod.

Článek 9 - "Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám." - Pokud odmítnete protiústavní veřejné práce, následuje sankční vyřazení. Mnozí vykonávají Veřejnou službu právě pod pohruškou, strach z vyřazení na půl roku a následná platba zdravotního pojištění za toto období nutí nezaměstnané tuto nátlakovou smlouvu podepsat. Nejhorší na Veřejné službě je skutečnost, že dotyčnému je bráněno vykonávat placenou práci na poloviční úvazek. Práce zadarmo a bez práv má přednost. S nadsázkou se dá říci, že veřejná služba má nezaměstnané spíše znechutit. Největší parodií je, že Česká republika podepsala "Úmluvu o odstranění nucené práce". Kterou ovšem provozuje. I to je jedno z pokrytectví režimu.

Článek 26 - "Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon." - To se neděje. Například takto zdravotně postižení nemají invalidní důchody a musejí kvůli hrazení zdravotního pojištění chodit na úřad práce a předstírat, že si práci aktivně hledají. Týká se to desítek tisíc nemocných, kterým režim upírá sociální pomoc a v mnoha případech i lékařskou, na kterou v důsledku toho nemají. I tento případ je jedním z mnoha dalších zločinů režimu.

Větu "podmínky stanoví zákon" nebo "podrobnosti stanoví zákon" však nelze chápat tak, že "zákon" bude napsán v rozporu s Ústavou a Listinou. Ústava České republiky, jejíž součástí je Listina základních práv a svobod, je nadřazená všem zákonům a žádný zákon s těmito dokumenty nesmí být v rozporu,  ba naopak má jej naplňovat v nejvyšší možné míře.

Ústavní pořádek v České republice však neexistuje. Rozhodnutí Ústavního soudu ČR a dalších orgánů státní moci jsou téměř vždy v rozporu s ústavními zákony. Například ústavní soud nedávno prohlásil, že placené zdravotnictví je vlastně neplacené zdravotnictví a je tak v souladu s ústavou. Anebo rozsudek Nejvyššího soudu o "zákazu diskuze". Takových "sporů" je celá řada. Soustavným porušováním svých zákonů však ztratil režim již dávno svoji legitimitu.

Je také zvláštní, že pro Veřejnou službu platí některá ustanovení zákoníku práce (hlavně co se týče povinností zaměstnance), ale například o odměně - mlčí. Kupříkladu máte nárok na přestávku, která však prodlouží maximálních 20 hodin týdně o spousty času navíc. Mnohdy nemáte nárok ani na pracovní oděv.  Odškodňování prac. úrazů, nároků na dovolenou a jiná pozitiva pro zaměstnance, na ty se "výcuc" ze Zákoníku práce u Veřejné služby nevztahuje. Nucené práce za války byly také ošetřeny zákonem, takže byly stejně legální jako ty Drábkovy. Dnes neprobíhá válka, ale jsou zde nucené neplacené práce - v době, kdy se promíjí stamiliardy na daních bankám a korporacím. Ať udělají cokoliv, vždy to bude "demokracie" a to i přesto, kdyby byla popírána ústava a zákony režimu, který se považuje za demokratický.

Institut Veřejné služby, nejen že zhoršuje již tak těžké životní situace a postavení nezaměstnaných, dokonce i vytváří nezaměstnanost. Mnohdy náklady na splnění nucených prací překračují. A není to vše. Komplikací je celá řada. Problém mají i (svobodné) matky s dětmi. Paradoxem nucených prací bez nároku na mzdu je skutečnost, že jsou mnohdy propouštěni zaměstnanci např. technických a jiných obecních služeb. Zaměstnanci jsou jednoduše nahrazeni nuceně nasazenými. Institut veřejné služby produkuje nezaměstnanost a bere práci rovněž lidem, kteří o ni stojí. Protože práci, kterou dělali lidé v pracovním poměru za peníze, vykonávají nezaměstnaní zadarmo. Vyhodí vás z placené práce pro město a pak vás jako nezaměstnaného pošlou na Veřejnou službu vykonávat stejnou práci zadarmo. O práci se proto bojí lidé v technických službách a na jiných pracovištích, prakticky všude tam, kde práci může vykonávat téměř každý a s jakýmkoliv vzděláním.

Výše zmíněné skutečnosti jsou legitimními důvody, proč veřejnou službu vůbec nevykonávat, přičemž návod jak na to přinášíme v informačním letáku (na konci článku). Ale i mezi úředníky Úřadu práce jsou lidé. Díky nim byl sestaven i tento návod.

Mýtus "nezaměstnaného flákače na podpoře" jako argument pro škrty.
Z úst ministra sociálních věcí Drábka, ale i z úst nejlepšího ministra financí Kalouska zaznívají na adresu všech pracujících, ale i nezaměstnaných ostrá slova. Mezi typické evergreeny a rádoby argumenty patří tvrzení, že sociální stát způsobil krizi nebo že díky nezaměstnaným si musíme utáhnout všichni opasky. Systém a jeho propaganda je nastavena proti nezaměstnaným vydávaným za hlavní pojídače státního rozpočtu. To politici prakticky denně populisticky zdůraznují v masmédiích (v souvislosti s politikou škrtů). Stejné linie se drží i Ministerstvo sociálních věcí ve svých materiálech (například příručce pro nezaměstnané apod.), kde si z nezaměstnaných dělají doslova blázny. Sdělovací prostředky samozřejmě mlčí o následcích reforem nebo o jejich protiprávnosti a zveřejňují lživé a tendenční analýzy, jenž mají oprávnit privatizaci sociálního státu. Všichni údajně "zneužívají sociální dávky a jiné podpory". Je to samozřejmě lež, neboť vyplácení důchodů, podpor ale i sociálních dávek se řídí určitými pravidly a podmínkami, bez jejichž splnění nelze čerpat ani korunu. Například podpora v nezaměstanosti, či důchod, je podmíněn odvodem sociálního pojištění. Přesto si mnoho politických  stran z tohoto tématu udělalo minulé volby hlavní agitku.

Vždy a všude se najdou jedinci, kteří si najdou cestu ke zneužívání sociálního systému, tomu se nelze vyhnout. Se zneuživateli je třeba vést neustálý boj, ale současná podoba opatření proti několika zneuživatelům je pouhou zástěrkou pro okrádání všech potřebných. Jediní, kdo jsou skutečně všemi vládními opatřeními potrestaní, jsou poctiví lidé. Místo, aby byli trestáni konkrétní viníci, trestají plošně všechny nezaměstnané, kterým je upírán nárok na jejich vlastní úspory v rámci sociálního pojištění. Zpřísňováním podmínek se tak na jednu stranu upírá pomoc těm, kteří podmínky splňovali. Podle odhadů přišlo od nového roku desetisíce lidí o pomoc (na kterou měli nárok) díky imaginárnímu boji proti zneužívání pomoci. I ti, kteří například nemohli chodit (pracovní úrazy) se škrtnutím pera stali zdravými. Mýtus "nezaměstnaného flákače na podpoře" slouží jako bič na všechny nezaměstnané.

Rozhodně prostředky vynaložené na dávky a podpory nejsou tak gigantické jak je zveličují média. Mnohé z nich jsou jen následkem kroků vlády a důsledkem vládní politky. Například příspěvek na bydlení, který začal být masivně využíván díky deregulaci nájemného, která podstatně zvýšila náklady na bydlení, což pocitují především nízkopříjmové domácnosti, rodiny a důchodci. Na něm vydělávají především realitní spekulanti. Mnoho lidí kolem 40 a více let, jenž nemohou najít práci (díky svému věku) jsou nuceni tyto dávky pobírat, aby vůbec přežili (nejčastěji životní minimum či příspěvek na bydlení). To vše díky hloupé a iracionální politice státu, která nestojí o zajištění pracovních míst. Navíc tyto dávky si lidé zaplatili - odvodem sociálního pojištění. Je to právě režim, kdo svojí politikou vzal lidem práci. A jediné, co nabídne jako satisfakci, je nucená práce bez odměny.

Zneužívání dávek je poměrně komplikované téma, jedná se o jevy zcela individuální, ale z hlediska hodnoty ztráty veřejných prostředků, jde vcelku o marginální problém (v řádu milionů maximálně miliard), oproti různým zkorumpovaným a předraženým zakázkám, privatizacím či daňovým únikům - v řádech stovek miliard a s nedozírnými následky (od ekologických škod, památek až po likvidaci pracovních míst).

Jako zneužité peníze se dají chápat ty, které byly získány na základě lživé informace (předstíráním invalidity, apod.). Zneužití dávky užitím na jiný účel, než byla určena, je jev zcela individuální a je věcí příjemce (diferenciace potřeb). Navíc "Zneužité" peníze jsou obvykle utraceny v ČR za každodenní potřeby, takže stále tvoří HDP, což se o penězních, které mizí spekulací, či končí v daňových rájích říci rozhodně nedá. Argument o zadlužování rozpočtu sociálními výdaji je zcela účelový a má naopak vytvořit "nového nepřítele" k odvedení pozornosti od pravých a skutečných parazitů a zlodějů a usnadnit privatizaci státu. A rovněž pomáhají přivést k životu taková nařízení, které odporují zákonům, ale i Ústavě ČR.

Z toho vyplývá, že skuteční parazité rozhodně nemohou být ti, kteří splňují podmínky pro výběr sociálních dávek a těch pár, kteří systém (bohužel) zneužívají, ale tyto společnosti a banky, jenž generují a navyšují své zisky parazitním způsobem - tedy na úkor všech - jako skuteční parazité. K těm by měl směřovat oprávněný hněv.

Několik příkladů. Vláda tvrdí jak "bojuje proti parasitismu", opak je pravdou. Například ministerstvo obchodu a průmyslu radí korporacím a velkopodnikatelům jak se vyhnout placením daní, doslova doporučuje nejvýhodnější daňové ráje. Vládě je to však jedno - zavázala se Bakalům a Kellnerům. A daňovou zátěž přenese na "parazity" - občany. Díky tomu přesun do daňových rájů roste. Je to jako kdyby Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejňovalo rady ke zvýšení sociálních dávek. Podle odhadů, příjde ročně Česká republika o více než 100 miliard - tyto daňové úniky jsou rovny sotva čtvrtinám prostředků, které stát vynakládá na sociální dávky, na nezaměstnané a na handicapované občany ročně.

Další samostatnou kapitolou mohou být banky. Ty neplatí vůbec žádné daně. Česká republika je bankovním rájem. Banky jsou doslova státem ve státě. A pomocí úroků a spekulace generují bezpracné zisky - jako skuteční parazité. Několik příkladů. Češi už letos za bankovní poplatky zaplatili deset miliard korun. Banky měsíčně vydělají na poplatcích tři miliardy korun. "Každou vteřinu na nás banky vydělají 1237 Kč, což je o 21 Kč více než v loni." Zhruba stejným tempem se zvyšuje státní dluh. Není větších parazitů v republice. A jaké jsou zisky z parazitních úroků? Těžko říci. V řádech stovek miliard.

Parazitní zisky mají také korporace, hlavně v oblasti automobilového průmyslu (např. Hyundai), obchodní řetězce, banky, pojišťovny apod. Jejich zisky jsou v době krize rekordní. Příjmy obyčejných lidí stagnují a jejich reálná hodnota klesá. Rovněž parazitní způsobem nabývají zisku ve zdravotnictví především pojišťovny, které odmítají vydat veřejné peníze (peníze pojištěnců) veřejným nemocnicím. Dnes již nemocnicím vládnou pojišťovny, které je privatizují.

Můžeme pozorovat jednu věc - tento parazitismus na společnosti se stal společensky přijatelným. Předchozí vlády pravice a levice nebojovaly s nezaměstnaností. Naopak, teď se zaměřily proti nezaměstnaným. Celých 20 let "demokracie" v ČR bylo o postupném popírání ústavy (levice i pravice společně), což logicky vyústilo v reformy dnešní vlády a neustále probíhající politické procesy.

Důvody nazaměstnanosti v ČR a chystaná privatizace zprostředkování zaměstnání.
Likvidace národního hospodářství zběsilou privatizací, faktická neexistence české ekonomiky, podpora a nezdaňování zahraničního kapitálu, odliv jejich zisků a protinárodní politika je důvodem tohoto stavu. Realita České republiky je hrozivá. 3/4 české ekonomiky vlastní cizinci. Neexistuje žádná česká banka a peněžní operace a spekulace nezdaňujeme. Zahraniční kapitalisté jsou zvýhodňováni dotacemi, daňovými úlevami na úkor českých živnostníků a podnikatelů. jejich zisky odcházejí do zahraničí a o osudu českých zaměstnanců se rozhoduje v cizích zemích. Česká země je v pozici koloniální země a díky vysoce nízkým mzdám jsme pro investory velice výhodní. Zahraničnímu kapitálu a finančnictví se u nás daří velice dobře. Globalizace znamená prodej výrobků zhotovených otroky v cizině na úkor nezaměstnanosti a likvidace průmyslu v naší domovině. Tedy kapitalistický volný trh a globalizace vytváří nezaměstnanost a na jedné straně likviduje domácí výrobu, na straně druhé vytváří monopoly, jenž vyrábí produkty na druhém konci světa, s masivním vykořisťováním pracovních sil a pracující za almužnu.

V České Republice Úřad práce eviduje přes 500 tis. nezaměstnaných, ve skutečnosti jich je však daleko více. Z toho vyřadí zhruba třicet tisíc každý měsíc kvůli různým hloupostem a malichernostem. Evidovaných volných pracovních míst je pouze 30 tisíc. Jediné možné "řešení", které režim nabízí, je šikana. Ať už na samotných úřadech práce, Czechpointech, nebo nucených pracích. To je daň za globalizační kapitalismus, přičemž "sociální dávky" a jiné almužny jsou pouhou nicotnou satisfakcí za tento stav. Pozastavuje-li se někdo nad tím, proč spousty lidí čerpá různé podpory a příspěvky, měl by se sebe zeptat, proč je právě tolik nezaměstnaných a proč neexistuje "právo na práci".

Současná vládní koalice (resp. Národní ekonomická rada vlády složená z bankéřů) se snaží co nejvíce "osekat" sociální systémy a veřejné instituce. A poté, co se jim to podaří, plánují přikročit k jejich privatizaci. Ta už zdárně probíhá - například ve zdravotnictví. V oblasti zaměstnanosti je snaha zprivatizovat zprostředkování práce – dosud zajišťované státními Úřady práce – na soukromé agentury. Za mnohonásobně vyšších nákladů. Návrh vypracovaný ministerstvem práce a sociálních věcí schválila sněmovna v listopadu minulého roku. Agentury práce, se kterými uzavře Úřad práce smlouvu, budou dostávat za každého uchazeče 5000 Kč, za jeho umístění 1250 Kč a za jeho setrvání v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně šesti měsíců dalších 500 Kč. MPSV odhadlo v důvodové zprávě náklady spojené s tímto opatřením na 180 milionů korun za zhruba 90 000 lidí. Zprostředkovatelka na Úřadu práce má na starosti zhruba 300 až 600 uchazečů o zaměstnání. Stát bude agentuře platit za tento počet uchazečů 150 000 až 300 000 korun měsíčně, přičemž náklady na státního úředníka vykonávajícího tuto činnost jsou v celkové výši maximálně 50 000 Kč.

Na nezaměstnané tak čeká maximálně buzerace, přičemž z jejich nezaměstnanosti budou těžit skuteční parazité. Nabízí se myšlenka - pokud jde vytvořit škrtem pera z nezaměstnaných nuceně nasazené, či je stejným způsobem připravit o příjmy, zcela jistě by šlo stejným škrtem pera socializovat a nacionalizovat ekonomiku. Na to však nikdo nepomýšlí. Globalizace a kapitalismus, produkující nezaměstnanost a patologické jevy se staly dogmatem. Produkce těchto jevů však generuje další zisky. Například nezaměstnanost umožňuje snižovat mzdy, anebo problém s menšinami, rovněž generuje zisky "neziskovkám" obvykle v symbióze s etnobusinessmany a realitními spekulanty. 

Jak se vyhnout veřejné službě?
Ať již VS vykonáváte, nebo vám teprve hrozí, chcete-li se vyhnout, podejte „žádost o ukončení vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání“. Uchazeč o zaměstnání musí být z evidence vyřazen, jestliže o to požádá (ani nemusí uvádět důvody), tím samozřejmě také zaniká povinnost nastoupit Veřejnou službu, protože ta se týká jen uchazečů o zaměstnání. Tuto žádost vyřídíte nejlépe osobně (u přepážky). Důvod rozhodně neuvádějte, pouze uveďte, že je to vaše svobodné rozhodnutí. Vaši žádost jsou povinni vyřídit ihned! Obdržíte rozhodnutí a potvrzení o době vašeho vedení v evidenci.Po vašem vyřazení je nutné navštívit zdravotní pojišťovnu (do 8 dnů!) a informovat ji. V měsíci, kdy je evidence na Úřadu práce ukončena, platí zdravotní pojištění Úřadu práce. Po několika dnech (či týdnech) vašeho vyřazení, zažádáte zase o zařazení do evidence uchazečů na Úřadu práce. Tuto změnu musíte opět oznámit pojišťovně. I když se přihlásíte nejpozději ke konci následujícího měsíce, pojistné by měl hradit Úřad práce. Je však možné, že budete muset uhradit pojistné za jeden kalendářní měsíc. To dnes činí 1080 kč/měsíc. Jeho uhrazení je bezpodmínečně nutné, protože pokud by uhrazeno nebylo, hrozila by penalizace a následný růst dlužné částky, která by mohla vést až k exekuci!! Veřejnou službu vám mohou vnutit nejdříve za dva měsíce. Pokud vám bude Veřejnou služba opět hrozit, postup opakujte.

Když režim popírá sám sebe...
Jsme proti tomu, aby lidé pracovali za "zdravotní pojistku", pojištovnám, které likvidují jednu nemocnici za druhou, pojišťovnám, které ovládají zdravotnictví spolu s farmaceutickými korporacemi. Jsme proti tomu, aby vyplácení vlastních "úspor na horší časy" v rámci sociálních fondů byly podmíněny nucenou službou. Nejsme proti veřejné službě jako takové, jsme proti způsobu jakým je nastavena a proti situacím, které vytváří. Veřejná služba by naopak měla fungovat na dobrovolné bázi a měla by nezaměstnaným nabídnout práci, přinejmenším za zákonem danou minimální mzdu a umožnit jim v době krize přilepšit si poctivou prací. Jsme proti tomu, aby lidé pracovali zadarmo, zatímco veřejné prostředky, které by mohly sloužit k výplatě mezd za veřejnou službu a k tvorbě pracovních míst jsou plýtvány na různé předražené zakázky, korupci, jsou odpouštěny daně velkým parazitním korporacím, které pouze likvidují zbytky české ekonomiky. Lidé potřebují práci - ale placenou práci, ne práci nucenou, pod bičem Drábka! Je hloupost, aby lidé pykali za vládní politiku.

Odmítnout Veřejnou službu je zcela legitimní a odpovídá článku 23 Ústavy ČR, dle kterého se každý může postavit na odpor, jsou-li upírány jeho práva!

Cílem těchto letáků je, aby se lidé informovali o tom, že veřejnou službu není nutné vykonávat a že se jí lze snadno vyhnout. Vždyť i to je projev odporu - nesouhlasu - ten je prvním krůčkem k úspěchu. Je nutné vzdorovat reformám tam, kde můžeme skutečně sami - svým vlastním přístupem. Protože čím více lidí je bude mlčky příjmat, o to více se stanou akceptovatelnými! Letáky je vhodné umisťovat na Úřady práce, vylepovat v ulicích, nebo je rovnou rozdávat lidem vykonávacící veřejnou službu.

Nutno podotknout, že tento leták, byl několik dní před vydáním článku distribuován na několika městech republiky, přímo lidem vykonávající veřejnou službu a větší část z nich - kteří veřejnou službu vykonávali - ji dnes již nevykonávají. Proti svobodné vůli lidí nezmohou nic ani buzerující Drábkovi fýreři arbaitskomand. Ať si Veřejnou službu dělá pan Drábek se svými nohsledy sám. Přejeme mu mnoho (ne)zdaru.

P.S. Mysleme na to, že totalita začíná perzekucemi, politickými procesy a končí (nejen) nucenými pracemi....

Plakáty A4 (barevný a černobílý)